Konverze lázní v Liberci mu přinesla ceny. Nyní Jiří Buček pracuje na novém projektu v areálu městské nemocnice

Architekt Jiří Buček je členem libereckého architektonického sdružení SIAL. Za konverzi Městských lázní v Liberci dostal řadu ocenění, mimo jiné cenu za nejlepší novostavbu v historickém prostředí. Rozhovor přinášíme v rámci série mini-rozhovorů s vedoucími ateliérů liberecké Fakulty umění a architektury.

Čím se zabýváte ve vlastní tvorbě v poslední době? Uveďte prosím nějaký zajímavý příklad toho, na čem právě pracujete nebo toho, co jste nedávno dokončil.

JIŘÍ: V současné době připravujeme v SIALu projekt Centra urgentní medicíny, které bude první etapou modernizace Krajské nemocnice v Liberci. Jde o první důležitou stavbu areálu nemocnice v posledních padesáti letech, která funkčně pokrývá provozy centrálního urgentního příjmu, bloku operačních sálů, kardiocentra, oddělení intenzivní péče i standardní lůžková oddělení. Součástí jsou i laboratorní prostory včetně transfúzního oddělení. Spektrum provozů dvoumiliardové investice vyžaduje intenzivní spolupráci se všemi lékařskými týmy, mimořádná je i úroveň koordinace všech technických profesí, které se na projektu podílejí.

Na rozdíl od realizované konverze libereckých Městských lázní na galerii, jde o programově jinou zkušenost, podstatné atributy architektonického projektu ale zůstávají stejné – soulad architektury a techniky, bezkolizní provoz, práce s materiálem a detailem, proporce, flexibilita, rozumná ekonomie.

Ukázka tvorby pedagoga FUA TUL doc.Ing.arch. Jiřího Bučka – konverze Městských lázní Liberec na galerijní prostor. Zdroj: archiv autora.

Jaká ateliérová zadání považujete za nejlepší? Uveďte také nějaké zajímavé příklady studentské tvorby týkající se zadání.

JIŘÍ: Vzhledem k tomu, že v ateliéru máme studenty bakalářského stupně, ve druhém, třetím a čtvrtém ročníku včetně bakalářských prací a zároveň dva ročníky magisterského stupně včetně diplomantů, pracujeme v systému vertikálního ateliéru, kde nižší ročníky mají možnost se učit od zkušenějších kolegů. Ateliérová zadání musí proto splňovat i podmínku jednodušších zadání pro bakaláře a náročnějších pro magisterské studenty. Dalším kritériem je typologická pestrost zadání tak, aby student měl možnost během studia zpracovat zadání rodinného či bytového domu, občanské stavby, malého či velkého urbanismu. Z pěti zadání, které připravuji každý semestr si studenti sami vybírají ta, která je osloví, magisterské ročníky mají možnost si vybrat vlastní zadání, jde hlavně o aktivní a talentované studenty.

Ukázka studentské tvorby – Matyáš Kytka, Igor Kachev, revitalizace průmyslového území Hostinné. Zdroj: archiv Jiřího Bučka

Osobně jsou mi blízká zadání, která simulují architektonickou praxi, zadání, kde se očekává kontakt s klientem, konfrontace názorů během zpracování návrhu. V posledních dvou letech to byla zadání z krkonošského Rudníku – záchrana bývalého evangelického kostela v Bolkově a konverze rudnického pivovaru. Zástupci bolkovské obce se pravidelně zúčastňovali kritik během semestru i závěrečné odevzdávky prací. Studenti na závěr veřejně prezentovali výsledky v jediném místním kulturním stánku – hospodě, kde obyvatelé hlasovali o nejlepší řešení záchrany kostela.

Ukázka studentské tvorby – Michaela Marková, studentské bydlení Janov. Zdroj: archiv Jiřího Bučka.

Preferuji také soutěžní zadání, protože architektonická soutěž v podmínkách ČR nebo mezinárodní patří mezi nejdůležitější prostředky, jak se architekt dostává během svého profesního působení k získání zakázky. Podporujeme reálná zadání ve smyslu probíhajících architektonických soutěží, studenti se učí dodržovat zadané limity stavebního programu i obecné, v případě podání práce do soutěže jde o prověření kvality návrhu v národní či mezinárodní konkurenci.

Ukázka studentské tvorby – Jiří Valenta, Igor Nestěrov, mezinárodní architektonická soutěž Hustle Hub Moscow, 2. cena. Zdroj: archiv Jiřího Bučka.

Jak vypadají vaše plány do budoucna? Na co byste se chtěl ve svém ateliéru nejvíce zaměřit? Jaké přednosti má podle vás studium na FUA TUL?

JIŘÍ S příchodem nového děkana FUA TUL (Ing. arch. MgA. Osamu Okamura – pozn.red.) probíhají intenzivní diskuze o charakteru obou kateder, architektury a urbanismu, autonomnosti zadání uvnitř kateder, profilaci jednotlivých ateliérů, spolupráci s katedrou umění či participaci ateliérů na chodu prvního ročníku.

Mně kromě vedení ateliéru zaměstnávala v posledním půl roce i příprava akreditace doktorského studijního programu Architektura a urbanismus, který jsem měl na starosti jako garant programu a který dosud na fakultě chybí. Materiál již byl odeslán Akreditačnímu úřadu, přesto nás čeká v následujícím období řada diskuzí o charakteru doktorského programu, detailním personálním obsazení vyučujících a školitelů, učebních materiálech.

Ukázka studentské tvorby – Sára Brandová, Muzeum Zdeňka Sýkory v Lounech, bakalářská práce. Zdroj: archiv Jiřího Bučka.

Jednoznačně vedu studenty k poznání, že architektura je umění stavět v duchu filosofie Adolfa Loose (architekt je zedník, který se naučil latině) nebo Karla Hubáčka, který sepětí architektury s technickými obory považoval za podstatnou veličinu. Studentům rád předávám osobní profesní zkušenost z vedení projektů různého zaměření, zkušenost z účasti v desítkách národních či mezinárodních soutěží, z klientského kontaktu a z řady oceněných realizací v Čechách i zahraničí. A snažím se, aby se studenti prací na zadáních v duchu Komenského alespoň trochu bavili.

doc.Ing.arch. Jiří Buček, foto: archiv Jiřího Bučka

Specifikum naší FUA je její komorní charakter, menší počet studentů v ateliérech školu odlišuje od pražské architektury na ČVUT či brněnské VUT a přibližuje jí osobním přístupem k studentům spíše pražské UMPRUM. Menší velikost stotisícového Liberce řadě studentů evidentně nevadí, mnoho z talentovaných absolventů ve městě zůstává a zakládá si malá vlastní studia.

Rozhovor vznikl v rámci spolupráce se serverem Czechdesign. Zveřejněno se souhlasem.

Nikol Galé – 18. 10. 2019