Absolventi naší fakulty: Dominik Rubáš | KGE+KFY

Dominik Rubáš

Děti jsou zvídavé, o sopkách je máme učit na sopkách

Dominik Rubáš je významnou osobností Liberecka a především Podještědí. Pracuje jako geolog v Geoparku Ralsko, je zastupitelem města Český Dub, věnuje se publikační činnosti a zároveň učí jak na základní škole, tak na naší fakultě. Ta je zároveň jeho alma mater – vystudoval u nás geografii a fyziku.

Podle množství vašich současných zaměstnání to vypadá, že je pro vás důležitá různorodost, je to tak?

Ano, různorodost je pro mne velmi důležitá. V pedagogické praxi se tak možná i bráním syndromu vyhoření. Na druhou stranu, i když mám povolání více, všechny směřují k jednomu cíli. Při EVVO programech v Geoparku Ralsko i ve výuce na ZŠ či na VŠ se snažím zapojovat v co největší míře terénní výuku – výuku v krajině, která formuje vztah žáků a studentů k přírodě, k místům a snad i ovlivňuje jejich proenvironmentální chování a jednání. 

Je potřeba zmínit, že jste autorem řady významných knih o Podještědí. Co vás k psaní o tomto kraji táhne? 

Podještědí je můj rodný kraj a mám k němu velmi hluboký vztah. A snad z toho pochází ta touha psát, podělit se o podještědské krásy se čtenáři. Pozvat je do přírody, upozornit na geologické unikáty, výjimečné třeba i v rámci celé České republiky. Mé závěrečné práce ale kupodivu neměly s geologií nic společného – bakalářka se věnovala sociální geografii, diplomová práce bioklimatologii. Okno ke krásám geologie mi otevřel až můj strýc. 

O vás je známo, že patříte mezi učitele, kteří prosazují školu hrou. Ověřilo se vám v praxi, že jsou pro děti zážitky nejlepší učební metodou? Jak vypadá třeba takový praktický zeměpis?

Žáci jsou od přírody zvídaví. Zdá se mi, že tohoto jejich potenciálu občas málo využíváme. Posadíme je do lavic a necháváme je opisovat věty z učebnic. Když mám učit o vulkanismu, raději vezmu žáky na pozůstatky vyhaslé sopky, kterých máme v Libereckém kraji velké množství. Žáci vidí spoustu věcí na vlastní oči. O sopkách se učí na sopce. Ctím myšlenku libereckého geografického vzdělávání: učení se místem.
Vždyť to je myšlenka i učitele národů: “Vyučuj přirozeně, názorně, zajímavě, pokud možno na základě skutečných předmětů, na základě vlastního poznání, tedy: o přírodě v přírodě, zeměpisu pokud možno cestováním.”

Prozraďte, proč jste se rozhodl nastoupit po maturitě k nám na FP?

Liberec je krásné město. Navíc blízko mému domovu. Na střední škole mne nejvíce zajímala fyzika a geografie a tyto předměty jsem chtěl studovat dál. Tady na FP TUL mi to bylo umožněno. Byly to velmi krásné roky mého života. Rád vzpomínám. 

Vrátil jste se k nám i jako absolvent a nyní částečně působíte na katedře primárního vzdělávání. To asi musíte mít naši fakultu vážně rád…

Ano, je to pravda. K naší fakultě mám velmi vřelý vztah. Za studentských let jsem zde potkal spoustu dobrých lidí, výborných učitelů. A na to nezapomínám.

7. ledna 2021