Jak přistoupit k rehabilitaci poškozené krajiny Karvinska nebo Sudet? I to řeší studenti ateliéru Jana Hendrycha v Liberci

Architekt Jan Hendrych se ve své tvorbě věnuje široké škále architektonických realizací. Zabývá se rekonstrukcemi historických a památkově chráněných objektů, novostavbami rodinných domů, administrativních budov, kulturních a společenských center, sportovních a nemocničních zařízení. V roce 1992 založil ateliér ARC PROJEKT, ve kterém vedle sebe koexistují zkušenosti s elánem mládí. Jejich společným rysem je nadšení pro historickou i soudobou architekturu. Rozhovor přinášíme v rámci série mini rozhovorů s vedoucími ateliérů liberecké Fakulty umění a architektury.

Realizace pedagoga FUA TUL Jana Hendrycha – GAPA centrum, Rychnov nad Kněžnou. Zdroj: archiv autora.

Čím se zabýváte ve vlastní tvorbě v poslední době? Uveďte prosím nějaký zajímavý příklad toho, na čem právě pracujete nebo toho, co jste nedávno dokončil.

JAN Teď se zabývám výtvarným řešením hlediště v divadle F. X. Šaldy v Liberci, které by se mělo kompletně změnit. Máme připravený projekt, ale dolaďujeme některé detaily. Dále pracuji v Kostelci nad Orlicí. Nejprve se zde opravil nový zámek, což je klasicistní budova, pořádají se tam kulturní akce, výstavy, je to centrum kulturního života v Kostelci. Na něj navazuje areál hospodářských budov, který postupně předěláváme. Dělali jsme tam byty a plánujeme dělat velký multikulturní sál z bývalé konírny, kde budou moci probíhat přednášky a koncerty.

V obci Chřibská děláme rekonstrukci bývalé fary ze 17. století. Z ní by mělo vzniknout kulturní zázemí pro obec a muzeum skla, protože tam byla nejstarší sklárna ve střední Evropě. Fungovala od roku 1414, jenže před 8 lety jí někdo v rámci privatizace zlikvidoval. Byla to vyhlášená sklárna, kde se foukalo ručně, jezdilo tam spoustu českých sklářů a výtvarníků. V obci jsme také otevřeli jednoduchou kavárnu s obývacím prostorem. Jmenuje se U Tadeáše, jelikož se tam narodil Tadeáš Haenke.

Realizace pedagoga FUA TUL Jana Hendrycha – kavárna U Tadeáše v obci Chřibská. Zdroj: archiv autora.

Jaké ateliérové zadání považujete za nejlepší? Uveďte také nějaké zajímavé příklady studentské tvorby týkající se daného zadání.

JAN Mně se osvědčilo takové zadání, kdy se soustředíme na nějaké město, u něhož se práce rozdělí na několik fází. První je analytická fáze, na které se většinou pracuje ve skupině. Vznikne analýza současného stavu z hlediska dopravy, zeleně, vody, veřejných prostranství. Potom vznikne problémová mapa, kde jsou zachyceny klady i zápory. Z této mapy si pak studenti vyberou část, kterou chtějí zpracovat do detailu. Je důležité dané město poznat, říct si, co je v něm špatně. Většinou spolupracujeme s městským úřadem, který se k tomu v průběhu vyjadřuje. Na konci probíhá představení projektů občanům a následná diskuse.

Co mě dále zajímá je práce s krajinou jako s větším celkem a otázka toho, jak přistoupit k rehabilitaci poškozené krajiny, například těžebního území Karvinska nebo sudetské krajiny Horního Vítkova. Je to rozhodně jemná práce s krajinou.

Ukázka studentských prací – Miroslava Baklíková. Zdroj: Jan Hendrych

Jeden z nejzajímavějších studentských projektů dělala Kateřina Hlavičková, která se zabývala problémem chudoby ve střední Americe. Existují zde místa, jako jsou slumy, třeba i v rámci hlavního města. Opravdu dlouho jsme řešili, jak vůbec do této problematiky vstoupit a poskytnout nějaké řešení, aby k tomu místu lidé získali lepší vztah a dostalo se jim tam základního vybavení. Začínalo to úplně drobnými zásahy, končilo vznikem kostela a zdravotního střediska. Pro nás je problematika slumů docela vzdálená, ale ve světě je to palčivý problém. Projekt nebyl založen na tom, že by se tam injektovalo něco zvenku. Obyvatelé se mohli sami účastnit a díky tomu k tomu získali lepší vztah. Všechny technologie, které se použily, byly místní, aby bylo vše levné. Byl to velmi krásný úkol. Mě zajímají úlohy, které mají nejen architektonický, ale taky sociologický a filozofický rozměr. Takové, kde studenti přemýšlí, jaké otázky život ovlivňují.

Ukázka studentských prací – Kateřina Hlavičková. Zdroj: Jan Hendrych

Jak vypadají vaše plány do budoucna? Na co byste se chtěl ve svém ateliéru nejvíce zaměřit? Jaké přednosti má podle vás studium na FUA TUL?

JAN Teď jsme navázali kontakty s Karlovými Vary. Sešli jsme se s kanceláří městského architekta a bavili se o tom, že bychom si v příštím semestru vytipovali určité části města, které potřebují zkulturnit, upravit. Je tam spousta míst, kde se zastavil čas před x lety. Chceme je oživit. Jsou to takové architektonicko-urbanistické studie. To by se mohlo dělat v příštím semestru.

Trochu jiná kapitola jsou bakalářské a diplomové projekty, u nichž se většinou zadávají nějaká témata z mezinárodních soutěží. Pak samozřejmě záleží také na tom, do čeho mají ti lidé chuť. Říkal jsem si, že z projektů některých studentů, kteří u mě studovali, udělám takovou menší knížku. Za posledních deset let jsem měl okolo 60 studentů, na bakaláři okolo 70 studentů. Jsem velmi vděčný za to, že se pohybuji mezi mladými, kteří jsou zatím neposkvrnění, mají své ideály, myšlenky a mají pocit, že jde úplně cokoliv. Mají chuť se o tom bavit a je to něco, co člověk normálně už moc nezažívá. To je úžasné.

doc.Ing.arch.akad.arch. Jan Hendrych. Foto: Daniel Romanov

Přednost této školy vidím v tom, že je to škola malá. Všichni studenti se navzájem znají, k čemuž napomáhá to, že zde existuje jeden velký ateliér, kde se všichni potkávají. Když třeba děláme kritiky během semestru, tak se přijdou podívat i jiní studenti. Ateliér chápu jako dílnu, kde se všichni stávají jednou partou. Panuje tu rodinná atmosféra. Pořádají se tu různé přednášky externích architektů, dělají se tu workshopy. Není to uzavřené jen tady v Liberci.

Rozhovor vznikl v rámci spolupráce se serverem Czechdesign
Zveřejněno se souhlasem.

Nikol Galé – 4. 10. 2019